Rozhovor: Od dobrovolnictví k pracovní smlouvě

Datum publikace: 06.10.2014

Dobrovolnice Aneta Bartošová je krásným příkladem toho, že z dobrovolnické práce se může stát i práce se zaměstnaneckým poměrem. Anetě je 26 roků, vystudovala Českou zemědělskou univerzitu, nyní působí jako stálý pracovník v NZDM Futur v Hrochově Týnci. Jako dobrovolník pracovala téměř rok.

Po vykonání dobrovolnické práce v nízkoprahovém klubu Futur v Hrochově Týnci jste přistoupila na zaměstnanecký poměr. Co Vás k tomu vedlo?

Cílová skupina v Hrochově Týnci se mi velmi líbí, proto jsem se rozhodla navázat zaměstnanecký poměr. Jeden z důvodů je, že mi práce jak dobrovolníků, tak i zaměstnanců připadá velmi kreativní. Má smysl pro cílové klienty, i pro zaměstnance, kteří mohou pomáhat dětem v nevyhovujícím sociálním prostředí.

Celkově se mi práce organizace Šance pro Tebe a její způsob vedení „věcí“ velmi zamlouvá. Pracují zde upřímní lidé s chutí konat v životě správnou věc.

Dobrovolnictví nedává člověku takové kompetence jako zaměstnanecký poměr, což je také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla tuto práci dělat jako zaměstnanec. Připadá mi fajn pracovat na něčem, co jsem si zkusila jako dobrovolník a zjistila, že to opravdu má smysl. Spousta mladých lidí neví, jak správně naložit se svým volným časem a já jim dobrovolnictví v organizaci vřele doporučuji.

Co vám dobrovolnická práce přinesla?

Zkušenosti, možnost seznámit se s novými lidmi, poznat organizaci Šance pro Tebe, uvědomění si hodnoty věcí v životě - na příklad sociální jistoty, zázemí, význam rodiny. Snažím se pochopit mentalitu romské kultury, jejich zvyky a postoje.

Kolik ze svého volného času jste dala pro dobrovolnickou práci?

Kdykoliv jsem našla chvíli volna, během dobrovolnictví jsem totiž ještě pracovala v Praze.

Jaké jste měl pocity, když jste do nízkoprahového klubu poprvé vstoupila?

Pocity byly smíšené, nikdy před tím jsem nekomunikovala s 10 až 15 klienty najednou.

A jaké máte pocity nyní? Jak moc jste se s dětmi v klubu sblížila?

Nyní už je to lepší, člověk se nesmí nechat zahnat do kouta. Musí najít způsob, jak s dětmi komunikovat, jak je zaujmout a hlavně, jak je správně vést.

Děkujeme za laskavý rozhovor a vsřícný přístup.